Dovolená 2006 - Alpská sedla 1.7. – 10.7.06
Trasu tentokrát naplánoval Jura jako přejezd přes tři sedla. Většinou vedla po cyklostezkách nebo vedlejších silnich. Na trase byly dva půldenní přejezdy autem. Celková mapa je ZDE Profil trasy naznačuje, že to až taková brnkačka nebyla...
A kdo to tenkrát jel? Pěkně podle abecedy:
 |  |  |  |  |  | 
|
| Ája | Alena | Eliška | Honza | Jana | Jarek | Jura
|
 |  |  |  |  |  | 
|
| Lenka | Mojmír | Pavel | Pavla | Rosťa | Šárka | Vlaďka
|
Deník, jak ho svědomitě zapsala naše kronikářka Vlaďka:
Sobota 1.7.06 FOTO
Letos nás jede celkem 14. Celý půl rok se někdo přihlašoval a odhlašoval, hledali se náhradníci a nakonec se ještě lidi přibírali, až nás je požehnaný chumel 14ti kousků. Pro jízdu na kole je to dost hodně, tak uvidíme jak to zvládnem. Osm lidí jede do Olomouce a odtud s CK JENDA odjíždí směrem na Brennerský průsmyk. Šest lidí odjíždí okolo poledne Honzovým žlutým fordem nabaleným až po strop jídlem a spacáky. Sraz na Brenneru večer okolo dvaadvacáté hodiny. Cesta ubíhala rychle, autobus nás omylem vyložil na kamionovém odpočívadle. Našli jsme si všechny kola, sedla i pedály, chlapi to opět dali dohromady a mohli jsme hledat cestičku na starou cestu přes průsmyk, neboť tam bylo místo setkání. Pravda trochu všem lidem v autobuse zamotal hlavu Mojmírův loďák, ale nic se nevysvětlovalo a oni mají možná dodnes v hlavě otazník. Našli jsme podchod sice trochu úzký a špinavý ale prošli jsme přímo k benzíně, kam asi za 20 minut dojel zbytek tlupy. S noclehem se moc nepáráme a spíme pod širákem na parkovišti na konci městečka, ale v noci je chladno.
Neděle 2.7.06 FOTO MAPKA (87 km) Řídí Jiří.
Ráno to vypadá jak v cigánském táboře, neboť si dáváme do pořádku věci a dělíme co si povezeme na kolech a co bude v autě. Každý hledá systém a řád ale ten se vždy najde až na konci dovolené, když se jede domů. Dnes nás čeká Passo Giovo – neboli Jaufen Pass ve výšce 2096 m. n. m. Převýšení 1150 m na vzdálenosti 12 km. Z Brennerského průsmyku jedeme směrem na Vypiténo (948 mnm) tam odbočujeme do prava a už tu máme první defekt. Jana má prázdné kolo, ale je to jen špatný ventilek. Pak už stoupáme zatáčku po zatáčce každý svým tempem nahoru. První den je to trochu náročné, než si naše svaly zvyknou, ale všichni jsme zakouslí do řidítek a stoupáme. Je slunečné počasí. Pavla se hned první den spálila. Silně podcenila alpské slunce a namazala se jen faktorem 20. Po 13 hodině jsme nahoře, najíme se, vypijeme pivko, fotíme a asi po hodině sjíždíme nádherný 23 kilometrový sjezd. Alpy nám ukazují nádherné výhledy, že ani nejedeme rychle, abychom si vychutnali tu krásu. Pohledy jak z letadla, pod námi St. Leonardo – malé překrásné městečko, kde se zastavíme, nabereme vodu a dáme si zmrzlinu. Pak se snažíme najít místo, kde bychom uvařili oběd, ale značně hladoví a nervozní dojedeme až do Merana, kde se najíme v parku a už se ten den nevaří. Cestou jsme se alespoň okoupali na našem loňském nocležišti – tam se ale nedostalo auto. Z Merana už zase stoupáme, ale už se každý těší až to pro tento den zapíchnem. Stoupání má každý pro dnešek dost. Vysvobodilo nás odpočívadlo i s kouskem trávníku, kde si někteří postavili stany, ale Klásci spí u stánku s horkýma párkama na betoně. Ale je tam pěkné posezení, svítí tam světlo na fotobuňku, kohoutek s pitnou vodou, večer posedíme, jedinci si přeci jenom něco uvaří a je pohoda. Majitel stánku nám to dovolil a ještě nám přinesl igelitku na odpadky. Je to pět km před Naturnem. V noci je sice rachot od aut, často jen 5 metrů od nás, rachot řeky, sem tam ještě v noci přijede auto na parkoviště a svítí nám do očí. Celkem se vyspíme. Na fotobuněčné světlo jsme hodili alobal.
Ponděli 3.7.06 FOTO MAPKA (68 km) Řídí Vlaďka.
Dneska řídím já. Za prvé to chci mít za sebou a za druhé jsme tento úsek jela na kole vloni. Alena Hodná jede se mnou což jsem s radostí uvítala, projedeme pár tunelů, pár městeček, nabereme vodu a vyhodíme odpadky – ale byly jsme varovány, že je to trestné. Čekáme na ně v městečku Lasa od 10 do 14 hodin. Jednou jsme měli poplach že už jsou u kostela ale spletli si město. Nechala jsem na lavičce hrnek a nějaký turista si ho odnesl jako suvenýr. Škoda, je to teprve začátek dovolené. Přijeli jabloňovými sady, Pavla je zničená, tak sedá k nám do auta. Další setkání bude někde před Glorenzou, kde u řeky uvaříme a osvěžíme se u mostu na Schludens. Po dobrém jídle a odpočinku jedeme dál. V Glorenze nabíráme vodu, dorazí taky cyklisti, tak si ještě dáváme italskou zmrzlinu. Asi po 10 km nacházíme místo pro spaní na cyklostezce po které ráno pojedeme dál. Večer vane celkem silný údolní vítr, který zvedá do výšky chuchvalce sena a proti ztemnělé obloze to vypadá strašidelně – jako rojení čarodějnic. V 11 hodin vítr ustává jak nás informoval již dříve náš meteorolog Jiří a říká že ráno povane opačně – měl pravdu. Večer je ještě soustředění před zítřejším výstupem. Vedoucí nám předčítá z knihy o stoupání do sedla Passo dello Stelvio (psychologická příprava)
Úterý 4.7.06 FOTO MAPKA (62 km) Řídí Alenka Vařejková.
Vyjíždíme v 7 hodin lesem směrem do městečka St. Maria. Trochu pobloudíme mezi statkama rozházenýma po krajině, ale dojedeme. Stále dokolečka, ale ve svaté Marii najdeme nenápadnou odbočku do nápadně prudkého kopce (jak stálo v příručce). A už to začalo a končí to ve výšce 2760 m.n.m. Každý bojuje sám se sebou a s kopcem, auto jede za posledním, kdyby se něco stalo. Cyklistům nic, ale z auta se kouří. Závada byla zjištěna a odstraněna – auto může pokračovat v jízdě. Opět slunečno, horko a nádherný pocit, že nám bylo dovoleno zhlédnout tak nádhernou krajinu. Adrenalin stoupá s přibývající nadmořskou výškou, už ani neslézám z kola, protože čím dál hůř opět nastupuju. Sedlo už vidíme, ale ještě zbývá asi 500 metrů převýšení. Od švýcarské hranice je to na vrchol ještě 3 km. Po dojetí nahoru jsme nadšení a opilí štěstím. Endorfíny se nám vyplavily do krve, že jsme zvítězili sami nad sebou. Jana dojela první. Jdeme do restaurace na kávu, než dojedou všichni ostatní. Pak si nakoupíme pohledy,kšiltovky a dresy. Diplomy, které dostávají cyklisté po vyjetí se zrovna dnes nevydávají. Všichni byli zklamáni. Po cestě na druhou stranu sedla zastavujeme ještě celkem nahoře na odpočívadle, vaříme obědy a nemůžeme se vynadívat na alpská panorámata. Pak už nám nic jiného nezbývá než to sjet až dolů do Eyrsu za Prat Pratem. Cestou Mojmír koupil 10 litrů vína a když si najdeme nocleh v jabkových sadech u včelína, trochu popijem a poklábosíme.
Středa 5.7.06 FOTO MAPKA (první skupina (Pavla, Lenka, Jana, Alena Hodná, Eliška) 90 km, druhá skupina 115km) Řídí Mojmír.
Eliška jede autem s Mojmírem. Plánujou si, že nám ujedou k moři. Sjíždíme dál do Bolzána, tam na náměstíčku u kostela hlídá Jiří kola a my se jdeme porozhlédnout po centru. Nezbytná je opět zmrzlina, za hodinu začíná kapat, město lehce a snadno opouštíme * přes mramorový podchod směrem na Brixen. Po cyklostezce okolo cesty, jedeme po zhupíčkách. Při jednom sjezdu srazila Pavla řidítkama brouka, tata ho pak fotil. Dojíždíme do městečka Prato ALL Isarko a pro urychlení se první skupina začne v 7 hodin přesouvat autem o 60 km dál. Chyba : mělo se s tím začít hned po obědě, teď je už trochu pozdě, než se naloží kola a ujede ještě tolik km. Auto nás zaveze asi 12 km před Bruneck za Brixen k nádraží. Je tam tabule se zákazem stání, ale jen pro přívěsy a stany. Každý si to vysvětluje jinak, je to nebo není zákaz stanování – nevíme. Druhá skupina pokračuje na kolech ještě 25 km asi10km před Brixen, kam se pro nás Mojmír vrátí na benzinu a zaveze k první skupině. Holky jsou zlaté, už mají postavené strany a uvařenou polévku. Jsme všichni unavení tak jdeme hned spát. Celkově je plán nabitý, není čas na další odpočinek.
Čtvrtek 6.7.06 FOTO MAPKA (první skupina 55km, druhá skupina 106km) Řídí Lenka.
Ráno vyjíždíme směrem na Toblach, je to opět do kopce asi 45 km a Toblach je město v sedle. Stezka vede po úbočích vzhůru a dolů. Alenka má defekt, tak se rozdělujeme na dvě skupiny pro urychlení. Jiří čeká na jedné křižovatce, Mojmír čeká u jezera. My jedeme přes městečka dál. 4 km před Toblachem neodoláme zmrlině a taky se tam zdržíme kvůli bouřce u hospůdky. Ti čtyři co zpravovali defekt zatím projeli po stezce dál, ale my jsme dorazili do Toblachu po cestě, čímž jsme se minuli. V Toblachu čekala Lenka s autem, doplníme vodu a pokračujeme směrem na Lienz. V St. Candidu nás zastaví telefonát, že Lenka nemá klíče od auta Průser, ale po velmi důkladné prohlídce auta zjistí, že je nechala ve dveřích. Mezi tím začalo lít, takže když dojela, opět jedna skupina naložila kola a posouvá se dál pod Grossglockner. Za dosti silného deště, po několika pokusech nacházíme místo pro spaní na Festplatzu. V dešti nosíme věci dost daleko ať jsme zašití v rožku. Stavíme stany a Honza se vrací pro ostatní.Hned jsme pod dozorem místních občanů.Neřeknou nám nic, ale ví o nás. My si taky nedovolíme nechat po sobě ani pohozenou zápalku. Ostatní mezitím dojeli až do Lienzu (asi 40 km)a za dvě hodiny jsou u nás. V noci prší, máme obavy o zítřek-čeká nás velký Grossglockner a v dešti už jsme ho jednou jeli.
Pátek 7.7.06 FOTO MAPKA (58 km, průměrná rychlost 14,1 km/hod) Řídí Alenka Vařejková.
Ráno sušíme stany a je slunečno .Začínají se na naše nocležiště sjíždět auta, neboť v sobotu a v neděli se tam bude konat Dorffest. Tak už si připravují stánky. Prostředí ale mají vymakané – dětské hřiště, lezecká stěna, areál obchůdků a hospod. Po úklidu a vydatné snídani vyrážíme po stezce na Heiligenblut. Asi 10 km, kde se platí mýtné a postaví se cesta proti nám. Je to hodně prudké – určitě víc jak 12% - jak nás informují značky. Alena Hodná sedá do auta. Šlapeme až na kruhový objezd uprostřed výstupu (9 km) a odsud jedeme po skupinách autem na vyhlídku Franze Josefa k ledovci Pasterze. Je to asi 500 metrů převýšení a 9 km. Úchvatné pohledy, záratná výšky, obrovský ledovec. Poslední z kruháče odjíždí v 16.15. Ve dvou třetinách začne foukat vítr který sílí a začíná pršet. Jedu s Pavlou poslední a v jednou okamžiku nás obě srazí poryv větru z cesty. Přepadnem přes patníky a máme štěstí že hned za nimi není příkrý sráz. Pomalinku se posunujeme nahoru – je to nejprudší kopec z celé dovolené. Začíná bouřka holky se pro nás vracejí o tři zatáčky zpět a vyvezou nás (Pavla + já) 180 výškových metrů až do hospody před tunelem, kde už ostatní čekají.Na vítězství si dáme rum. Majitelka je ráda že už odcházíme a hned za námi zamyká a odjíždí. Už se trochu vyčasilo tak s hulákáním projedeme tunelem a kousek se svezeme z kopce. Pak je ještě další, menší, tunel na který jsme od minula úplně zampoměli. V nejnižším bodě je pleso a už to zase stoupá k „bráně“ . Pak už jen krátký sjezd k hospodě Fuschertörl. Obrovské parkoviště před hospodou je už pusté,protože jsme poslední, kdo se „fláká“po horách. Je 7 hodin večer. Dolů máme cestu sami pro sebe. Přestaly mi fungovat brzdy, dobržduji nohama a půjčuji si kolo od Aleny. Dole v hospodě už nás čeká Mojmír, někteří si dávají večeři jiní čaj kafe, někdo rum. Hospodská nás na zahradě neubytovala, tak asi o 4 km dál spíme na místě, kde jsme minule spali v seníku. Seník už nestojí, tak přespíme ve stanech za hromadami stromové kůry, před městem Fusch – Prší.
Sobota 8.7.06 FOTO MAPKA (67 km) Řídí Solničky.
Ráno už se nehoníme, neboť úkol dovolené, zdolat tři sedla máme splněn. Teď už nám zbývá ujet za dva dny 134 km do Slazburku což pro nás nic neznamená. Jsou to opět zhupy vzhůru dolů – Rosťa a já máme defekt. Okolo 17 hodiny se setkáváme se Solničkama. Ti už mají vyhlídnutý nocleh za stodolou, asi 100 metrů od cesty na louce, za městečkem Tenneck. Projeli jsme okolo hradu Hohenwerfen, ale už bylo pozdě na prohlídku. Je to poslední rozlučkový večer. Vypijeme puškiny, amundsena, drsoně, vypili jsme demižonek vína a dopilo se staré červené plus piva. pochválíme autora trasy Jiřího, že to bylo dobře připraveno. Mojmír uzavře obchod s Jarkem, že mu obstará tři býky na chov a rozjásaní a rozjuchaní jdeme spát. nějakou dobu ještě pokřikujeme na sebe ze stanu do stanu.
Neděle 9.7.06 FOTO (90 km) Řídí Rosťa.
Při balení batožin a dělení co dát do auta a co vzít do autobusu dojel majitel >stodoly. Říkal že o nás ví již od včerejška, tak se přišel ujistit, jestli na nás ta stará šopa nespadla. A ať po sobě zanecháme čisto a pořádek. Vracíme se 2 km k hradu (volba buď hrad nebo ledové jeskyně) a jdeme na prohlídku s audio průvodcem. Jiří hlídá na parkovišti kola. Opět krásné počasí, Hrad nádherný. Slovenská skupina historického šermu tam má na nádvoří krátký program. A slovenští kováři stánky. Pak už pokračujeme směrem na Hallein, odkud fičíme po nádherné stezce okolo Salzachu až do centra Salzburku. Někteří chtějí na hrad, někteří na prohlídku města, někteří do hospody. Rozdělili jsem se na tři skupiny a všichni jsme skončili v jiných hospodách. Jen Pavel na ten hrad dorazil. Pak jsme společně dojeli k autu (Rosťa nás trochu povodil uličkami města) a rozloučili jsme se. Skupina pro autobus složitě hledala místo kde se naloží do autobusu. Bylo to parkoviště mezi dálnicí a přiváděčem s automaty na nealko a kafe a záchodem, koupelnou a čekárnou. Když jsme parkoviště našli vracíme se zpět do města do hospody u kostela, kde uratíme zbytek eur. Zprvu neochotná babka – číšnice – okolo nás začala běhat, když jsme chtěli večeře. Na záchodě jsme se jakš takš daly (my holky) do pořádku a vyrazili na nocležiště. Ještě jednu zastávku jsme udělali v místní knajpě, kde hrála televize a ještě jsme viděli penalty finálového zápasu Francie s Itálii (MS 2006 – Italové vyhráli). Pak už jsme vytáhli spacáky na trávník mezi živými ploty a spali. Sice s poplachem ve tři ráno, abychom byli připraveni až autobus dorazí, ale přijel až v 6.15. Majitel i řidiči jak přešlí mrazem a naštvaní – nemají úroveň (v noci tři telefonáty což je rozhodilo a naštvalo) Do Olomouce nás sice dovezli v pořádku ale se zpoděním hodinu a půl a v autobuse bylo 34 °C. Ale na to vše se zapomene, a bude se vzpomínat jen na to dobré.
